Sbohem...17.kapitola

12. května 2012 v 19:30 | NikaRoovy
Teď už jsem asi na chalupě a užívám si zábavu, nebo se nudím, nebo jsem naštvaná-co já vím! Každopádně doufám, že se mám skvěle! Tohle jsem sem dávala ve středu- ale teď to tu máte na světě! Zdar v neděli nebo v pondělí! Tu je 17, kapitola- můžete zatím hádat, proč se Nicol tak vydsila kvůli telefonátu!


17.


Utíkala. Utíkala daleko ode všeho. Bylo v ní tolik zmatených pocitů… Ale jen jeden z těch mnoha z nich o mnoho vyčníval. Měla hlad. Hlad tak velký, jaký ještě nikdy předtím. Nic si nepamatovala. Jen to, že se probrala v márnici. Ale já přeci žiju… udivila se. Ale ihned na to zapomněla. Myslela jen na jídlo.
Vyběhla ke dveřím domu a otevřela je. Vběhla dovnitř. Nikdo tu nebyl, překvapivě. Kde je máma s tátou? Kde je Ellie? Kde je babička? Ptala se sama sebe. Ale odpovědi neznala. Vlastně jí na om nezáleželo. Otevřela ledničku a začala hledat něco k jídlu. Cpala do sebe všechno co našla, ale hlad to nezahánělo. Cítila se strašně.
Zhluboka se nadechla. Něco ucítila. Vydala se za tím pachem, který jizavedl až na zahrádku. U záhonku stála babička. Dívka se k ní tiše blížila. Stará žena se na to zmateně otočila a usmála se.
"Holčičko! Tak už to přišlo? Už je konec? Alespoň, že tu budu s tebou! Je to tu hezké, jako u nás doma, že? Určitě tu někde bude i dědeček, tolik si budete rozumět!" smála se babička a pohladila ji po tváři. O čem to mluví? Divila se dívka.
"Co se ti stalo?" pokynula nervózně směrem ke krvácející ruce a vystrašeně ustoupila. Babičk zavrtěla hlavou.
"Ale to nic není. Řízla jsem se o větev, jsem to šikovná, že?" usmívala se babička. Dívka zhluboka oddechovala. Proč ji to tolik táhne k té krvi, Proč má chuť…
"Ne!" vykřikla. Babička ji pohladila po vlasech. "Copak se děje, děvenko?" Nedokáže to. Neovládne se. Jenom ochutná, jen kapičku… Sáhla po ruce a dala si ji k ústům. Nejdříve olízla stékající krev. Ale pak začala sát.
"Co to děláš?!" vylekala se babička a snažila se vnučce vytrhnout. Ta ale byla mnohem silnější.
"Holčičko moje! Přestaň!" děsila se babička. Dívka se vzpamatovala. Na obličeji měla krev. Vzlykala a dívala se na babičku.
"Promiň! Promiň babi já… Zapomeň že sem tu kdy byla, prosím!" vydechla a utíkala pryč. Musí pryč… Ale kam? Musí do stínu, dpryč od slunce… Běžela, ani nevěděla kam. Pryč, někam do lesů, jen aby se vyhnula slunečnním paprskům…


"Měla v ruce tvůj deník?" zeptala se Elena. Nicol přikývla.
"Pozvala jsi ji dovnitř?" řekl Stefan. Tentokrát zavrtěla hlavou. To mu přičarovalo další vrásku na čele.
"Jak se teda dostala dovnitř?" udivil se.
"Já nevím! Ale věřte mi, já ji vážně nepozvala!" odvětila Nicol a složila hlavu do dlaní. Poslední dobou toho na ní bylo až moc. A navíc nevěděla, jestli tohle někdy rozdýchá. Protože tohle bude mít určitě následky na celý její život. Hlavně psychické.
Ztratila přeci Janice! Znovu ji bylo do pláče, ale snažilase přemoct slzy. Musíš být silná, musíš dospět… opakovala si stále v hlavě. Vždy když jí bylo na nic, věděla za kým má jít, kdo jí pomůže. Ale kdo teď zastane Janicinu úlohu?
"Fajn. Pak ji pozval někdo jiný. Nemohl to být tvůj otec? Nebo sestra?" Nicol pokrčila rameny.
"Měli bychom zajít za Alicií. Ať zjistíme, na čem jsme," řekla po chvíli, aby odešla od nevyřešitelného tématu.
"Jak vlastně víš, že je to ona?"
"Já nevím. Žádné styky s ní mi nijak nepotvrzují, ale její babička… Nevím. Je to z ní doslova cítit. A mluví časo o různých věcech. Nevím, jaktože mě to dřív nenapadlo. Je to úplně jasné! A jestli to není paní Harrisonová, pak už nikdo…" prohodila Nicol a rozhlédla se po ostatních.
"Dobře. Možná bychom si měli promluvit s ní," navrhl Stefan.
"Uvidí nás?" promluvil konečně i Damon, který se, překvapivě, nezapojoval do diskuze.
"Je to čarodějka. Musí."
Damon přikývl. Dnes byl až tajemně tichý. Celou dobu přemýšlel a byl zadumaný do svých myšlenek. Nicol to věděla. A šíleně ji táhlo zjistit, co se mu honí hlavou. Pokoušením zjistit to, se jí alespoň dařilo na chvíli zapomenout na Janice. Zamyšleně vstala s přistoupila k oknu. Zazvonil jí mobil. Sáhla po něm.
"Haló? Kdo je?" řekla unaveně. Pak se jí zorničky rozšířily hrůzou…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Chaky Chaky | E-mail | Web | 12. května 2012 v 22:16 | Reagovat

Já to trochu nechápu. :-( Cítím se, jako bych přeskočila několik kapitol, protože ačkoli to bylo úžasně napsané, vůbec netuším, co se tu stalo :/ Promiň Niky, mě to asi fakt nemyslí. Jsem úplně blbá :-(

2 Lilly Lilly | Web | 13. května 2012 v 9:23 | Reagovat

Tipla bych že jí někdo oznámil..
Asi to, že Janice, usuzuju, se stala upírkou:D
Místy se taky ztrácím, ale já se zase najdu:D

3 Mrs. Despicablee Mrs. Despicablee | Web | 13. května 2012 v 13:04 | Reagovat

Ahoj.
Na blogu je vyhlášení 3.kola SONB, tak se podívej, jak si dopadla. :)

4 Elizabett Elizabett | Web | 13. května 2012 v 16:59 | Reagovat

Ahoj, na mým blogu je hodnocení 2.kola SONF a zadání do 3.kola soutěže!!!

5 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 13. května 2012 v 17:20 | Reagovat

[1]: Co přesně nechápeš? :-) Jsem k dispozici pro odpovědi na případné dotazy. :-D

6 Chaky Chaky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 20:18 | Reagovat

[5]: neber mě vážně, já jsem prostě mimo mísu :D Nebo se tak rozplívám nad tvou šikovností, že nepřemýšlím?
No, tak víme, že Nicol a Damon jsou spolu a pak ještě Tim, který podle všeho Nicol miluje. Ale co se stalo s těma kamarádkama? Jedna (Susan se jmenovala?) tu pokousal upír a skončila v nemocnici a Janice je mrtvá? Chápu to dobře?
Copak se jí stalo? :-(

7 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 13. května 2012 v 20:29 | Reagovat

[6]: Tim o ničem neví (tedy to si myslíte vy, nebudu nic prozrazovat! :-D ) ale Nicol miluje.
Susan napadla Katherine a nechala ji předat zprávu. Nyní je stále v nemocnici a čeká se, jestli se její stav nezlepší.
Janice je mrtvá, tu Katherine zabila, protože Nicol neposlechla její "přání" :-D

8 Chaky Chaky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 20:32 | Reagovat

[7]: Ahá už v tom mám jasno 8-)
Haha :D Prej "Přání" fakt pěkný přání od Katherine :D ale co se od zabijácký upírky dalo čekat, že? :-D

9 šunkič šunkič | Web | 17. května 2012 v 14:12 | Reagovat

Koukám, že nejsem jediná zmatená. Mám toho rozečteného víc, takže mi to možná vypadlo z hlavy, ale nepamatuju si, že by si psala v povídce o tom, jak ji Katherine zabila, ani nějaký náznak útoku si nepamatuju... No, je to tvoje věc, rozhodně to nutí čtenáře přemýšlet, což je dobře, ale jestli tam nebyl ani náznak, tak mi to přijde už trošičku přehnané zatajování děje. Neber mě špatně, mám ráda tvojí povídku, hodně!, ale nic není dokonalý, a kdyby nebyla možnost se tě ptát (což běžný čtenář většinou tu možnost nemá, když čte knížku od mrtvého autora např), tak je to vůbec matoucí. No, jdu na... poslední, neee, ještě ne poslední :(

10 Michalka Michalka | Web | 18. května 2012 v 19:24 | Reagovat

Huuuuuhuuu to je překvapivě HUSTÉ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama