Sbohem- 18. kapitola- KONEC

16. května 2012 v 21:13 | NikaRoovy
Á poslední kapitola ke Sbohem... A důvod, proč se to vlastně jmenuje Sbohem...
Věnováno Lilly


18.

Slunce už dávno zapadlo a město zahalil temný plášť. Nebylo vidět jediné hvězdy a neobjevil se ani měsíc. Koruny stromů pročechrával silný vítr, bušící lidem do ken. Ona už ale les dávno opustila a vydala se do města. Přistoupila k jednomu z domů, který tolik dobře znala, a zaklepala na dveře. Po chvíli se dolů přihnala rozrušená dívka s tmavými vlasy. Když ji spatřila, chtěla jí padnout kolem krku.
"Stůj!" zastavila ji dívka s rozpakami a strachem v hlase. "A teď- pojď dál."
Ona zmateně přikývla a vstoupila dovnitř. Pak dívku objala.
"Nicol!" vzlykla, když ji konečně držela v náruči. I druhá dívka potlačovala slzy.
"Janice…" vzdychla a stiskla pítelkyni ještě pevněji. Už ji nikdy nechtěla pustit. Už nesměla dovolit, aby jí bylo ublíženo a tak ji chtěla držet u sebe, navždy v bezpečí. Brzy se od ní ale Janice odtáhla. Z hlubokým nádechem.
"Co se děje? Prosím, Nicol, pomoz mi…" plakala. "Proč nemůžu jít na sluníčko? Proč… mám chuť… já…"
"To bude v pořádku.Všechno bude v pořádku. Věř mi!" zašeptala Nicol a pohladila ji po světlých vlasech.
"Nevím jestli to dokážu…"
"Musíš, Janice. Musíš věřit. A když už někomu, tak mě. My si přece vždycky věříme, že? Důvěra je teď velice důležitá. Bez ní to nedokážeme už vůbec," řekla Nicol se slzama v očích a znovu Janice objala kolem ramen. Ta ji ale mírné odstrčila.
"Promiň já…" otočila se a složila hlavu do dlaní.
"Chápu…" zamumlala Nicol. V tu chvíli už se tam objevila Elena, scházející ze schodů. Janice na ni pohlédla a ztuhla.
"Nina?!" vyhrkla nechápavě na Nicol, zorničky se jí rozšířily údivem. Nicol se neubránila úsměvu nad nechápavými výrazy obou dívek.
"Ne, vlastně… je to Elena," pousmála se.
"Co? Takže…" vydechla Janice zmateně, ale pak mávla rukou. Už neměla žádnou energii reagovat. Byla vytížená. Zase měla hlad…
"Všechno ti vysvětlím. Ale teď si odpočiň a… Stefan a Damon ti šli sehnat něco k jídlu, předpokládali jsme, že budeš hladová, tak…" Nicol skousla ret.
"Dobrý odhad."
Všechny tři se posadily na pohovku. Nicol zatím Janice všechno vysvětlila. Ona jen s úžasem, ale i děsem v očích přikyvovala a poslouchala. Po chvíli, co dohovořila zazvonil telefon.
"Prosím?" řekla tiše do sluchátka. Děsila se dalšího leknutí, ale tentokrát nic takového napřicházelo.
"Nicol? Tady táta. Jen jsem ti chtěl říct, že jsem se zdržel v práce. Mohla by jsi vyzvednout Adhel u paní Porterové?" ozval se mužský hlas. Nicol si oddechla.
"Ano tati. Hned se tam stavím," odvětila unaveně a zavěsila. Obrátila se k Janice a Eleně.
"Hned jsem zpět. Jen dojdu vyzvednout Adhel."
Oblékla si modrou mikinu a vyběhla z domu. Ulice byly prázdné. Vítr nepřestával zuřivě vát. Nicol se pomalu obávala, aby se "větřík" neproměnil v orkán… Protože už se to vyšplhalo v pořádnou vychřici, která ji až odhazovala dozadu. Zrychlila krok. Už aby tam byla. V ten okamžik oblohu prolomil blesk. Otočila se tím směrem. Hřmělo. A další záblesk… Netušila proč, ale ta bouřka jí nahnala strach. Celá se chvěla.
Začalo pršet. Lehké, studené kapky deště jí už takové vůbec nepřipadaly. Vnímala je jako ledové krystaly, které se jí zabodávaly o těla. Jako nebezpečné, zlé jehly. Z očí jí stékaly slzy, ale vnímala je jako krev, neboť jí to všechno připadalo neuvěřitelně bolestivé.
Možná si to všechno jen vsuveruju, pomyslela si. Ale i tak její strach nepřecházel. Už jenom kousek. Přejde ulici a bude u domu paní Porterové… Náhle zakopla. Nevěděla o co, ale za chvíli ležela na silnici. Vzhlédla a z úst se jí vydral tichý výkřik. Přímo proti ní jelo tmavé auto. Jelo až příliš rychle.
Teď zemřu… uvědomila si tiše. Nechápala to, ale ta představa ji zase tolik nevadila. Smrti už se nebála. Už pro ní nebyla hrozbou. Celý život se jí děsila, ale teď je to pryč. Jako by o prostě byl správné. Už nebudou žádné problémy. Všechno se vyřeší. Alespoň pro ni. Její trať už končí. Teď musí vystoupit a zůstat na stanici. Její vlak už dojel. Ne, napomenula se.
Můj ne. V tom vlaku jedou všichni, které znala. Ale oni zůstavají. Jejich cesta pokračuje, možná začíná, ale moje končí. Přímo tady. A v ten okamžik si přála jen jedno. Říct těm všem pouhé slovo…
"Sbohem…" zašeptala a přivřela oči.

KONEC







(Kecám :D)

Za chvíli oči otevřela. Kolem ní bylo bílo. Její první myšlenka byla: Jsem v nebi… To se ale ihned překazilo známou tváří. Postávala nad ní a usmívala se.
"Eleno?" zašeptala. Dívka se ušklíbla.
"Těsně," pousmála se a dala ruce vbok.
"Katherine?" zeptala se bez špetky překvapení. "Co chceš?"
"Měla by jsi vyjádřit trochu vděčnosti, zachránila jsem ti život." Nicol se zamračila.
"Proč?" vydechla.
"Potřebuji tě pro své vlastní účely," odpověděla Katherine. Nyní se Nicol posadila a opřela se o bílou zeď.
"Jaké účely?"
"Bez tebe jsem ztracená. A jen ty mi můžeš pomoct…"
"Proč myslíš, že bych ti chtěla pomáhat?" vyhrkla naštvaně Nicol.
"Protože nejde jen o mě. Jsou v tom i ostatní. A tím… míním i Damona. A já vím, že pro něj máš slabost," mrkla na ni.
"O co jde?" zatajila dívka dech. Katherine se k ní naklonila a něco jí zašeptala do ucha. Nicol poslouchala. Zorničky se jí rozšířily úlekem a zalapala po dechu. Paní Harrisonová vstoupila do mísnosti.
"Je to pravda?" zeptala se tiše, zatímco tajila dech. Ariven přikývla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 šunkič šunkič | Web | 17. května 2012 v 14:20 | Reagovat

No sakra! :D Doufám, že jsi to myslela jako vtip, protože ani jeden z těch dvou konců se mi nelíbí. Teda ten první bych překousla, ale ten druhý je moc otevřený, moc nevysvětlený, takže bude ještě další kapitola, že jo? Bože, já si z týhle povídky připadám fakt jak totální trotl :D Eee, teď mi to bude vrtat hlavou, zloune! :D Prosím tě ujisti mě, že bude další, páč já jsem teď tak zmatená, že už bych ani nedokázala říct svoje jméno :D

2 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 17. května 2012 v 17:02 | Reagovat

[1]: Jasně, že bude... :-) :-D Já vžycky kecám :-D

3 Izii Brush Izii Brush | Web | 17. května 2012 v 17:16 | Reagovat

ahoj tady je můj meil pomartina@centrum.cz na něj mi pošli adresu kam ti mam odeslat naošnice o barvě kterou dostaneš tě budu dál informovat...gratuluji :)) jinak více na mém blogu :)

4 Lilly Lilly | Web | 17. května 2012 v 19:19 | Reagovat

pěkně jsi nás napálila:D
aspon me

5 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 17. května 2012 v 19:29 | Reagovat

[4]: Ha... to byl účel :-D

6 Jay Jay | Web | 17. května 2012 v 19:41 | Reagovat

jo , já taky :D jsem to četla a teď tam KONEC a ja: Sakra! To si dělá srandu? jedu dál a ono tam ( dělám si srandu) :D tohle nám už příště nedělej :-P

7 melaficent melaficent | Web | 17. května 2012 v 19:43 | Reagovat

Bože ty ma stresuješ :D :D Teším sa na dalšiu časť :D

8 ariven ariven | Web | 17. května 2012 v 19:50 | Reagovat

Takhle mě děsit! V povídce ze mě uděláš důchodkyni a pak tohle! Co kdyby babča dostala infarkt?! :-D To neni sranda! :D Rychle další kapitolu, po tom KONEC-šoku si ji zasloužim! :-D  :-D  :-D  :D  :D

9 Alea Alea | Web | 17. května 2012 v 20:56 | Reagovat

Momentíček, tohle že je konec? Ježkovy bulvy, takhle lidi napínat...

10 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 17. května 2012 v 21:06 | Reagovat

[9]: Ale není... Já jen kecám :DDD

11 Jay Jay | Web | 17. května 2012 v 21:42 | Reagovat

[8]:  jojo přesně :DD

12 Chaky Chaky | E-mail | Web | 18. května 2012 v 17:38 | Reagovat

Ty potvoro jedna! :-D íš, jak jsi mě vyděsila? Já měla srdce až v krku! KONEC? a pak to "kecám" . Uškrtila bych tě, kdybys to takhle ukousla, takže máš štěstí, že sis to rozmyslela :D
Souhlasím se šunkičem. Připadám si debil, když to čtu, páč je ta povídka chytřejší než já! :D Nikdy nevím, co čekat a dohromady je to všechno takové tajemné. :-)
A teď mě omluv, ale musím si to přečíst odznova, protože jak jsem to hltala, nemohla jsem si to pořádně užít. Ale cos mohla čekat, když jsi to nazvala "konec" ?? :-D
A opovaž se mě ještě jendou takhle vyděsit, nebo si tě vyhledám, je to jasné? :-?  :-D
Těším se na další kapitolku. Už se blížíš ke dvacítce, blahopřeju! :-) oslavíme to potom nějak? :D Párty na blogu? :-D

13 Chaky Chaky | E-mail | Web | 18. května 2012 v 18:11 | Reagovat

Zítra jedu do Šeberova za Charlie, ale stav se :-D A taky to myslím smrtelně vážně. Já jsem expret na škrcení a ona na mlácení hlavou o zeď :D

14 Michalka Michalka | Web | 18. května 2012 v 19:38 | Reagovat

Hej! Srdce mi vynechalo dva údery. Já málem umřela. Pane bože. Takovéhle konce, ale kdyby tam byl Damon, tak by to mělo tu horrorovou šťávu

15 Evča Evča | Web | 20. května 2012 v 18:35 | Reagovat

Trochu jsem se lekla, že už je to doopravdy konec :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama