Poslání srdce- XI. Na pevninách Lilandgarie

5. října 2012 v 18:08 | NikaRoovy
Tak jo, mám tu pro vás kapitolu k PS. Je trochu kratší, ale teď přidávám celkem rychleji, tak se snad nezlobíte. Tentokrát je tu zase skupinka z KM, v další bych řekla, že už to nebudeme muset odlišovat. ;) No, teď už fakt budu zticha, pusťte se do čtení. :)



Terien netušila, jak dlouho pluli. Mohlo to být několik dní, ale i pár hodin. Byla až příliš zmatená. Hodně přemýšlela o tom, co bude. Ostatní se s ní snažili mluvit, ale ona neměla na nikoho náladu. Chtěla být jen sama se sebou a se svými myšlenkami. Chtěla si všechno ujasnit. Awrixel ji chápal. Řekl ostatním, ať na ni nemluví a oni to respektovali.
Jednoho dne zahlédli pevninu. Tarie stála na přídi a sledovala blížící se zeleň v dáli. Přistoupila k ní Neilin. Nic neříkala, jen se dívala s ní. Zanedlouho Terien promluvila.
"Je to neuvěřitelné. Za chvíli budeme na břehu úplně jiné říše. Budeme na místě, které jsem viděla ve snu. Připadá mi to strašně dávno, když jsem měla ten sen. Snad několik let…" zašeptala. Neilin kývla.
"Máš pravdu. Je to neuvěřitelné. Ani teď nevím, zda tomu věřím. Ale když tak přemýšlím- záleží na tom?" pousmála se. I Terien se usmála. Zanedlouho loď zastavila. Všichni nastoupili do člunů, které je odvezly až na pevninu. Když se Awrixel ohlédl směrem k lodi, už tam nebyla. Augura si jizřejmě přičarovala zpátky.
"Kam teď?" zeptala se Ellnesa. Podívala se na Terien. Ta pokrčila rameny.
"Když půjdeme pár mil jižně po pobřeží, měli bychom narazit na Bílý les. Tam by snad měla čekat pomoc," odvětila. Ostatní kývli. Nikdo z nich tuto zemi neznal, tak se vydali tím směrem. Celou cestu bylo ticho. Nikdo z nich neměl náladu mluvit a ani nevěděli co říct. R'Tiles měl někdy hlášku k Lilandgarii, Ellnesa mu občas krátce odpověděla, ale jinak bylo ticho. Až promluvila Neilin.
"Podívejte, tamhle vidím stromy!" zvolala.
"Zdá se, že jsme byli lesu blíž, než jsme mysleli," řekl Awrixel. "Tak pojďme dál." Šli, ale pak se zarazili. Otočili se. Terien stála několik metrů od nich a dívala se někam do neznáma.
"Co se děje?" zeptala se Ellnesa. Terien jen mlčela, ale pak ukázala jistým směrem.
"Vidíte ho?" zašeptala v němém úžasu. Teď si toho všimli i ostatní. Po čerstvě zelené trávě tam pobíhal bílý kůň, se zlatým rohem na čele. "To je jednorožec!"
"Je to pravda. Vážně tu jsou jednorožci. Ach, taky vám je tak krásně?" namítla Ellnesa. Neilin kývla. Všichni se náhle cítili neuvěřitelně dobře. Jednorožec se na ně podíval a vydal se k nim. Než stačil kdokoli z nich mrknout, byl již u nich.
"Je rychlý," komentoval R'Tiles. Terien jeho slova ignorovala. Pohladila tvora po hlavě. Jednorožec ji poznal. Věděl, že je to dívka ze snu. Ta se s ním již setkala. Usmála se a vysedla na jeho hřbet. A zase bylo všechno kolem hrozně pomalé. To jen ona a jednorožec byli nejrychlejší. Usmívala se. Byla šťastná. Když začal jednorožec zastovovat. Terien z něj sestoupila u listnatého stromu, u kterého stál jakýsi starý muž. Usmíval se také.
"Děkuji ti, příteli, že jsi ji ke mně dovezl," pohladil jednorožce a ten byl rázem zase pryč. Terien se po něm sotva stačila ohlédnout.
"Co jste zač?" zeptala se.
"Říkají mi Orlin…" odpověděl. Kdybys pokračovala jižně, narazila bys jednou na můj hrad. Nimilied. Poslal jsem pro tebe, protože ostatních se jednorožci bojí. Tví přátelé nejsou tolik čístí jako ty. Alespoň ne pro ně. Pověz mi děvče, kde tví přátelé jsou?"
"Na kraji Bílého lesa," odpověděla hbitě Terien. Podle výrazu muže ihned poznala, že je to přítel.
"Přivolám je…" řekl Orlin. Za chvíli se všichni čtyři objevili po elfčině boku. Nikdo z nich nechápal, co se právě odehrálo, ale nikdo z nich ani neměl náladu se ptát. Nepřipadalo jim to důležité.
"Jak jsem již říkal vaší přítelkyni, jsem Orlin. Auguřin přítel. Čekám tu na vás, abych vás dopravil na hrad Santiel. Tam už o vás bude dobře postaráno…"
"Dostanete nás tam stejným kouzlem jako jste nás přivolal?" zeptal se Awrixel. Orlin kývl.
"Kdyby jste šli pěšky, trvalo by vám to třeba i týdny, zvlášť, když to tu neznáte. Santiel je úplně na druhém konci Lilandgarie. Pomocí mě to bude mnohem jednodušší."
"Předem vám děkujeme, za všechno," zašeptala Terien. Orlin se jen usmál a kývl hlavou.
"Kdy nás pošlete na Santiel?" zeptala se Neilin.
"Teď," odvětil Orlin. A skupince zmizel Etelwen z dohledu. Náhle byli na kraji Kelonského lesa. A před nimi se tyčily hradby města Walos.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cathrin Cathrin | E-mail | Web | 5. října 2012 v 18:45 | Reagovat

Páni krásně napsané... hrozně mě zajímá proč tam měli přijít :-D úžasné.. hm další? :D :-D

2 Tonča Tonča | 5. října 2012 v 19:55 | Reagovat

Krásné, líbí se mi to

3 Chaky Chaky | Web | 5. října 2012 v 20:10 | Reagovat

Ááá já se tak těším, až dorazí na Santiel :-D A bude tam Veragin? Ten mi taky hrozně chyběl, je parádní zase číst o známých postavách 8-)

4 DeeDee DeeDee | Web | 5. října 2012 v 20:59 | Reagovat

Chcu Veragina!!!! =3 Strašně mi chybí.... Samozřejmě Snížek taky :-D A co Neilin?? Ta není "čistá"?
P.S. Moc se povedla.... A další?

5 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 6. října 2012 v 8:46 | Reagovat

ÁÁÁÁ!:D další suprová,úžasná kapitola prosím další! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

6 Nalouwi Nalouwi | 6. října 2012 v 20:31 | Reagovat

úžasný!!! :D

7 ariven ariven | Web | 6. října 2012 v 21:30 | Reagovat

Super :-D Ježiš, jak já ti závidim tvoji psací rychlost i talent :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama