Dcera lží- Kapitola čtvrtá

3. února 2013 v 17:15 | NikaRoovy
Ne, nepřeskočilo vám, ohle nejsou vidiny. Rozhodla jsem se být hodná a chytila mě fantazie. Děkujte tentokrát Bree, které jsem se rozhodla udělat radost. No snad se bude líbit. :D Na scénu pomalu vstupuje Draco a brzy se začne něco dít a také se poodhalí minulost Rosie, s kterou je to pořádně zamotané. Pro budoucnost odhalím, že můžete čekat trochu Rosville, trochu Drosie. A taky Dralannah. Ha tohle mě ale baví. :D No... přihodilo se mi něco, co mě včera totálně odstavilo a čekala jsem, že se toho odstavení nezbavím a nenapíšu nic. Každopádně v noci mnou projel pocit opaku, takže teď chci psát psát a psát a psát, aby se ty příběhy někam hnuly! Snad vás tím potěším! Teď budu po nocích vzhůru a věnovat se příběhům, protože mám prázdniny. :) To by bylo, teď už zbývá jen ta kapitola, nechť se líbí.
Věnováno Bree
PS: Obrázek vyrobila Penelope (penelopeo.blog.cz)


4. kapitola

Ležela jsem na posteli a přemýšlela. Snažila jsem se najít způsob, jak ho vyhnat ze své hlavy, jak na něj zapomenout. Zamilovat se by bylo až příliš nebezpečné. Za žádnou cenu se to nesmí stát, nesmí se to stát! Namlouvala jsem sama sobě. Problém byl v tom, že už se stalo. Já už byla zamilovaná a nemohla s tím dělat vůbec nic, ačkoli bych chtěla. Srdci neporučíš.
Možná bych skutečně raději navěky odešla z Bradavic a uvědomila si, nezačít znovu někdy prostě nejde. Ale kvůli němu nemůžu. Musím udělat to, co po mě Alannah chce, abych ho neztratila, abych se s ním mohl ještě vídat. Pozorovala jsem hvězdy a náhle mi došlo, že po mé tváři stékají slzy. Nesnažila jsem se je ani setřít. V místnosti bylo ticho, takže jsem slyšela, jak slzy dopadají na podlahu. Za chvíli bude svítat, pomyslela jsem si. Sáhla jsem po pití a napila se. Mezitím hvězdy pomalu mizely z oblohy, která světlala a za obzorem bylo vidět vycházející slunce. Východy slunce jsem vždycky milovala. Přinášely mi novou naději a nový začátek. Každý dnem můžeme začít znovu a dostáváme další šanci. Ale teď pro mě východ slunce nevěstil nic dobrého, jelikož jsem věděla, že já už žádnou šanci nemám.
Zaslechla jsem šustot ptačích křídel a zdvihla hlavu. Do pokoje vletěla černá sova, upustila pergamen před mé nohy a znovu oknem odlétla pryč. Opatrně jsem se musela rozhlédnout, jestli někoho přílet sovy nevyrušil. Dívky ale poklidně spaly, takže jsem vzala pergamen do ruky a otevřela jej. To písmo jsem až moc dobře znala a ani trochu se mi to nelíbilo.
Dobré ráno, Rosie.
Jakpak se ti probouzí v mém těle? Nevím, jestli sis alespoň promyslela, jak TO uděláš a nějak s tím začala, ale za tebe doufám, že ano, protože jinak se s dalšími rány v Bradavicích můžeš rozloučit. Teď buď pozorná. Zásoby by ti snad měl vystačit, kdyby ne, pošli sovu a ona ti doručí nové. Momentálně nejsem v dosahu, abych za tebou chodila sama. Sejdeme se přesně za tři dny v sovinci, čekám tě před večeří. Mám pro tebe ještě jeden úkol. Užij si školní den, růžičko!
A.
Několikrát jsem ty řádky četla. Nenapadalo mě, kde by mohla Alannah být, co podle ní asi znamenalo "mimo dosah." Každopádně mi ten dopis nahnal hrůzu. Co dalšího by po mě ještě mohla chtít?
Připadala jsem si zničená. Jako úplná nicka. Snažila jsem se dát dohromady svou situaci.
Udělala jsem něco strašného. Zamilovala se a dělala chyby. Zničilo mě to. Chci začít znovu. Jsem ovládaná šílenou holkou, na které jsem ale závislá. Má něco co potřebuji k novému životu. Musím znovu dělat špatné věci. A ke všemu jsem znovu zamilovaná. Nikomu nemůžu věřit. Jsem sama.
Jsem sama. Jsem sama. Jsem sama.
Nemohla jsem tu větu spustit z hlavy. Co bych dala za to mít někoho, komu se můžu skutečně svěřit? Mít někoho, kdo mě pochopí, nebude mě soudit a bude na mé straně? Dala bych za to cokoli, třeba i svůj život. To jsi v podstatě udělala. Ale svou důvěru jsi dala nesprávnému člověku. A tak jsi přišla o všechno. Ta hlodavá myšlenka mnou prolétla jako blesk. Teď už se ale musím rozhodnout správně.
"Dobré ráno," usmála se Lenka, která se právě probudila. Rychle jsem zamrkala a doufala, že nepozná, že jsem brečela. Tak jsem se taky usmála a ona si ničeho nevšimla. Naštěstí.
"Tak brzy vzhůru?" zeptala se a já kývla hlavou.
"Potřebovala jsem trochu ranního vzduchu, abych si provětrala hlavu," odvětila jsem a Lenka přikývla.
"Půjdu na snídani. Uvidíme se," prohodila jsem a vydala se napříč havraspárskou společenskou místností pryč.
Zrovna jsem pila ovocný čaj a kousala do velkého koláče, když se mi srdce začalo hlasitě bušit. Dveře se otevřely a on vešel do místnosti. Chvíli jsem na něj zírala, naprosto neschopna z něj spustit pohled, když jsem si uvědomila, jak hloupě asi vypadám. Raději jsem sklonila hlavu a znovu se zakousla do koláče, ale pořád jsem po něm mžourala očima. Seděl u nebelvírského stolu, naproti mně a já ho nepřestávala pozorovat. A pak se to stalo. Naše pohledy se spojily. Dívala jsem se mu do očí a on se díval do očí mě. Možná to bylo jen pár vteřin, ale pro mě byl ten okamžik věčný. Nechtěla jsem, aby vůbec někdy skončil. Srdce mi bušilo ještě hlasitěji a rychleji, že jsem měla strach, aby to neslyšel každý ve Velké síni. Nemohla jsem se ani nadechnout, jako by neexistovalo nic jiného. Jen já a Seville uprostřed ničeho, opětujíc si pohled.
A pak to skončilo. Sklonil oči a já ihned taky. Pak je znovu nadzvedl a trochu nervózně se na mě usmál. Taky jsem se usmála a znervózněla. Nasucho jsem polkla, dala si do pusy poslední sousto koláče, dopila čaj a, přestože bych s ním mohla být ve stejné místnosti a dívat se na něj celý život, jsem vyběhla pryč. Ve spěchu jsem do někoho vrazila. Upadla jsem na zem a vzhlédla. Nade mnou stál Draco Malfoy.
"Dávej…!" zastavil se uprostřed věty. "Rosie?"
Nevěděla jsem co to má znamenat, ale byla jsem až příliš rozrušená na to, abych o tom přemýšlela. Zvedla jsem se, naposledy se po něm ohlédla a běžela pryč. Byl to den plných až příliš divných událostí. Tohle mi ještě Alannah vysvětlí. Podívala jsem se na hodinky a co nejrychleji běžela do východní věže. Zavřela jsem se v pokoji, napila se a lehla si do postele. Pak na mě přišly všechny emoce a já se rozbrečela, tak, jako by se rozbrečela mladá studentka, za kterou se já jen vydávám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 3. února 2013 v 17:38 | Reagovat

No, takže najskôr by som chcela podotknúť, že ten obrázok k príbehu je skutočne krásny, hlboká poklona :D
A kapitola je samozrejme tiež veľmi pekná,  príbeh sa uberá zaujímavým smerom 8-)

2 Ornell* Ornell* | Web | 3. února 2013 v 17:39 | Reagovat

wow, tak to jsem zvvědavá, jak se to s tou  Rosie vysvětlí.. další skvělá kapitola :) Jsem moc ráda, že zase píšeš dceru lží :)

3 Toni Toni | Web | 3. února 2013 v 18:30 | Reagovat

Já jsem se už začala bát, že jsi na dceru lží zapomněla XDD Skvělé, jsem ráda, že je ti (doufám) líp....

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 3. února 2013 v 18:50 | Reagovat

Páni, už som bola smutná, že Dcéru lži nedopíšeš, no a teraz si ma príjemne potešila :D
Príjemné čítanie, krásna kapitola :D Teším sa na ďalšiu ale teraz MAKAJ so Slzami prokletého :D Makaj!! :D

5 Nalouwi Nalouwi | Web | 3. února 2013 v 20:11 | Reagovat

Hezké.. :D

6 Bree Bree | Web | 3. února 2013 v 21:59 | Reagovat

Ani nevíš, jakou jsi mi udělala dnes radost, Niko! Rychle jsem se podívala jestli tu něco nepřibylo... a vyjekla jsem! To teda bylo rychlé! A moc ti děkuju za věnování ;)
A teď ke kapitolce:
Alannah se jeví jako opravdová potvůrka... Jsem opravdu upřímně zvědavá, co bude po Rosie chtít a ten Draco, hmpff! :-? Stejně jsi pro Rosie vybrala zajímavou postavu k zamilování, takového nenápadného... :-)
Jo a k tomu Drosie... zajímá mě za jakých okolností, kvůli Alannah?? Opravdu se těším na další kapitolu a jsem ráda, že jsi tuhle přidala ;-) Ještě jednou ti děkuju za věnování ;-)

7 jane jane | Web | 4. února 2013 v 20:45 | Reagovat

Páni, krása! Prostě dokonalé, jo a ten obrázek se k tomu skvěle hodí :-)

8 Charlie Charlie | Web | 5. února 2013 v 8:35 | Reagovat

Jenom tak pro informaci- vůbec s e v tom nevyznám! :D Už se strašně těším, až nám vysvětlíš co se to tam děje. Co to bylo s tim Dracem? :O Alannah je nádherný jméno. Moná jsem ti to už říkala, ale nepamatuju si to :D Jsem strašně ráda, žes přidala další kapitlu! :)

9 Chaky Chaky | 7. února 2013 v 16:22 | Reagovat

Já už docela jo. :) Zdá se, že Rosie je pod něčí mocí, a něco udělala, aby mohla začít odznovu. Zřejmě vyměnila tělo, nebo něco podobného. :D Krásná kapitola, moc se mi líbila. Skvělé, že tě chytla můza. :) Už jsem ti někdy říkala, že máš přirozený talent pro zakončení povídky? Ty poslední věty mě totálně dostávaj. :)
Oční kontakt Rosville byl krásně popsaný, asi ve třech větách jsem se dokonce viděla. :D Ale vypadá to, že Rossie bude mít větší štěstí :)

10 Chaky Chaky | Web | 7. února 2013 v 16:23 | Reagovat

[9]: Chtěla jsem říct zakončení kapitoly :)

11 ariven ariven | Web | 11. března 2013 v 21:03 | Reagovat

Ta Alannah, to je potvora... :-D Jinak... ten závěr s Dracem, to bylo epic!
Pořád je to zmatený... Nebo to možná jenom Ariven nechápe? To je jedno :-D
Pěkná kapitola, ten procítěný začátek, romantika v jídelně, srážka s Dracem... Ta kapitola nebyla "pěkná", byla přímo úžasná! ;-)
Někdy se musím konečně pustit do Slz prokletého :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama